116/365

Prosím, prosím, pěkně koukám,
a co jíte bude škoda,
holka modrooká nesedávej tam.
Maminko, dáš mi kajé?

114-115/365

Faník nejspíše trpí syndromem bílého pláště. Byla jsem u lékaře jen pro nějaký papír. Fanda rychle pochopil, že tam není pro něj bezpečné prostředí (asi si ještě čerstvě pamatuje svoji návštěvu se včeličkou) a stále mě táhnul pryč. Ani na dotazy ohledně traktoru nereagoval. Tonička se rozhodla, že až vyroste, tak bude policajtem. A nebo sanitkou. Mimochodem tento seriál se u ní stal velmi oblíbeným a na poslední díl s námi koukal i Fáčko, který byl úúúplně fertig z množství blikacích sanitek. Fakt family friendly pořad. Díky ČT!

113/365

Dnes jsme absolvovali dvojitou oslavu narozenin. 2 roky Klárka a 4 roky Mireček. Děti si spokojeně hrály. Já ale musela s nimi, protože Fáčko má teď silně maminkovské období - musím jezdit s traktorem, prohlížet si bagr, stavět lego... a hoch stále bedlivě pozoruje, jestli náhodou neberu kramle a dostatečně si hraji. Takže prima párty to byla. Maminky si docela pokecaly. V jednu chvíli se dětské osazenstvo rozdělilo na dvě části. Holčičí a klučičí.  Ta první grupa si hrála, že mají v bříšku miminko a jako že se narodí a ta druhá grupa jezdila s auty. Co se v mládí naučíš....

107-112/365

Přesunuli jsme se od babičky s babičkou domů. Táta se nám konečně vrátil aus Frankfurt a přivezl nám mnoho krásného. Obdržela jsem 3 trička. Díky, šéfe.
Fanánek rozšířil svůj slovní repertoár na bagr (to nelze popsat, jak to on říká, zní to nějak jakoby dánsky), krokodýl (kroko). Toničku chytla (nezávisle na Vánocích) příprava dárků. Každému v okolí kreslí obrázek, pak jej poskládá a já jej pak musím omotat mašličkou. Přichystala si k tomu i speciélní tašku, která se již dosti plní. Večer těžko usíná - dlouho ji trvá,než se zklidní. Nejdřív ji čte pohádku táta, pak jdu povídat já tu jednu jedinou,kterou umím (Karkulku) a pak vypráví ještě ona o Budulínkovi (tu má naposlouchanou z CD a umí ji slovo od slova. I tu část, jak babička uřízne lištičkám hlavu).

1 rok a půl

Nemužu uvěřit, ale je to tak. Náš chlapeček už je táákle veliký. Mám pocit, že je s námi celý život. Přibližná rekapitulace toho, co již umí.
Čůrat do záchoda, rychle dupat nožkama, (vy)lézt kamkoli, kdykoli, ale hlavně imrvére. Pár slovíček. Cokoli zopakovat (ale neidentifikovatelně). Malovat. Rozesmát své okolí. A taky vynervovat :). Šmajchlovat se. Líbá klidně i prodavačku v obchodě (to nejsem nadšená, ale když si něco umane, nejde mu zabrátnit. Bejček). Házet toaleťák do WC. Někdy i jiné věci. ...  ...   ...
Přidávám song, který mu s oblibou občas prozpěvuje dědeček.

http://www.youtube.com/watch?v=ofgAMzuxAT4

Obzvlášť druhá sloka stojí za to.

103-106/365

Lampiónový průvod ( jeden lampion shořel hned na začátku, druhý celou dobu nesla babička), návštěva u zubaře ( Fáčko zavřel pusu, ale pak klasicky - když uviděl bílý plášť- začal řvát, což u zubaře se velmi hodilo), návštěva u milované Za s rodinou (miluju to její podkroví. A Toní miluje Barču. Šla Nanynka do zelí předváděla ještě v 11 večer) a dneska další návštěva. Tentokráte u nás. To si žijou matky na mateřské, co?

94-102/365

Dlouho jsem nic nepsala, dokonce jsem promeškala stý den mého deníku. Po dlóuhé době je Faník mírně nemocný - má rýmu.  Jak ji dlouho neměl, tak zapomněl smrkat a teď ji horkotěžko z něj dostáváme. Pár dní jsem si vyzkoušela být s dětmi sama. No, matka samoživitelka bych být nechtěla, to se přiznám rovnou. Ale děti byly zrovna docela príma. Měli jsme velkou dětskou návštěvu. Absolvovali jsme i Svatomartinský průvod se světýlky. Škoda, že jsem neměla s sebou foťák.

92,93/365

Moc jsem se těšila, až Toní objeví pod polštářem minci od zoubečkové víly. Ale přišlo zklamaní. Moje i její. Ona si představovala minci čokoládovou a já si představovala, jak spolu za její minci půjdem něco koupit. Ani jedno nám nevyšlo. Fanda dnes obohatil svoji slovní zásobu- začal říkat tygr. Poměrně úspěšně. Zajímavé, téměř o tomto zvířeti nediskutujeme (narozdíl od krav a pejsků). Také dnes absolvoval 18ti měsíční prohlídku. Ořval to parádně. Začal při vážení, pokračoval při měření obvodu hlavy a dále výšky. Poslech mu také moc nepřidal, no, a včelička do nožky byla taková třešínka na dortu. 83cm, 10800g.

89-91/365

Na houpačce na dětském hřišti:

T: Lítám jako ták!
Já: Jako Pták, PPPták.
T: Hm...
začínám se houpat také
T: Lítáme jako táci, viď ! Já sem datel.

Takže toliko naše logopedická náprava. A k tomu dnes večer:

Maminko, já chci cintron. Ne, pomelanč.
...

Velkou novinku máme. Tonička má o zoubek méně. Jednička vlevo dole. Sama si ho vyškubla a to následujícím způsobem. Otevírala plastovou lahev s výklopným víkem. A asi to víčko nějak šikovně zasekla o zoubek a ten letěl. Taková škoda. Uplně zdravej, bílej, krásnej. A další škoda je, že jsem ho někde vytratila. Tak Toní nakreslila obrázek se zoubkem a s otevřenou pusinkou a dala si ho pod polštář. Netrpělivě očekává zoubečkovou vílu.

86-88/365

S chladnějším počasím se začínáme přiodívat. Fanánek pobíhá po bytě v punčocháčích, které ještě vloni nosila Toní. Obecně se mi děti v punčoškách děsně líbí - jak mají obeplé nožičky i plínu... Ale můj bodyguard je v nich jasně nejkrásnější. A když je ke všemu ještě tak enteligentní! Kupříkladu včera šel vyhodit papír do tříděného odpadu. Sám od sebe. To zase Tonička má poslední dobou vážné téma - smrt.
-Mami, a umřu dneska nebo až zejtra?
Do toho ten Benoušek...Ale bere to jako fakt, jen si chce o tom povídat.