22-25/365

22 - milá návštěva u Báry a spol. Tímto ji moc zdravíme, objevitelku! Ostružiny už chutnají i Fandovi.
23 - T odjezd na borůvky, já a F do Prahy. Fanoušovi ležela Praha u nohou. Na Příkopech mu lidi uhýbali z cesty, zásadně lezl tam kam neměl a nebo řval jak lev, když jsem se ho snažila usměrnit na jezdících schodech (vůbec mu nevadilo, že jedou v protisměru). Ve vlaku jsme budili pozornost, raději nám pán uvolnil místo. Fanda ale stejně dělal divadlo a cestu si vychutnával stoje na svačinovém stolku.
24 - odjezd do Do. Cesta děsná, Fáčko se opět projevuje jako netrpělivý cestovatel. U prababičky před domem si hned rozbil pusu. Následně měl šok ze psa, který se mu ji snažil ošetřit. Ale jedno vítězství - použil dnes dovopravdické WC a to i za správným malým i velkým účelem! Jsem na něj pyšná!
25 - v lese mi Fáčko rychle usnul v manduce. Tak jsme ho položili do hrabanky a nebýt těch helikoptér, co letěly na bahna, tak tam asi spí ještě do teď. My mezitím stihli nasbírat košík plný hub - modráky, praváky, kováře, klouzky, podubáky...Nádhera. Večer u tety Anny se předvedl v nejlepším světle. Oči mu přecházely ze všech těch motorek, aut, přívěsů, bazénů atd.

S nádechem vzpomínek

Můj druhý pokus o quilt. Polštářek k narozeninám ušitý ze zbytků nočních košil po babičce. Ta zelená kostička je zase závěs, co nám visel na oknech u babičky. Látka už je dost prořídlá, ale i tak ještě docela posloužila...http://bendulinky.blogspot.cz/2011_08_01_archive.html

21/365

F dnes vstával poměrně brzy, takže se mu již před obědem podařilo usnout na procházce s Toní a dědou. Což bylo trochu nemilé, páč jsem ho potřebovala dát spát těsně před výjezdem do Plzně. Takže vše bylo opět jinak a F se probudil záhy po našem odjezdu. Ale zvládli to s dědou moc prima. Toní jsem předala babičce - šly spolu na Šmouly. Prý ji to moc nebralo, čemuž se divím - neustále je sjíždíme na youtube. Ale asi na tom něco pravdy bude, protože se vrátila domů s plyšákem Koumáka, kterému ale urvala v autě brýle. Je opět čerstvě ostříhaná a vypadá šikézně. Mám hrozné výčitky, že nic netvořím a ztrácím tak drahocenný čas,ale nemůžu se k ničemu dokopat.

18, 19, 20/365

Rok se s rokem sešel a zase je tu pouť! Tentokráte si ji ale užíval i Fanoušek. Poprvé jel na autíčku s Toničkou, na kolotoči (tam jim v autíčku urval volant)  a moc se mu líbily houpačky. To vše bylo v sobotu, protože v neděli jsme tam s F vůbec nešli - celý den propršel. Takové počasí jsme na pouť dlouho neměli.Ale vše zlé je pro něco dobré - alespoň jsme s hosty byli více pospolu. Letos nám přijela vzácná návštěva - maminky poslední žijící strýček. Tonince a všem dětem děšť vůbec nevadil a pobíhaly po venku jakoby nic.

17/365

Tak všechno dnes bylo jinak, než jsme si představovali. Práce nad hlavu.  Ale Toní báječná. Rozhodla se, že bude spát nahoře. Přestěhovala tam peřiny, polštářek, kartáček na zuby  sobě i tátovi. Jen s medvídkama chtěla pomoct do schodů. F začíná lépe jíst. Oddychlo se mi. Všechny nás ale hrozně mlátí a má bžundu, když se zlobíme. Není líný si dojít do šuplíku v kuchyni, vzít naběračku a v obýváku silou praštit ségru do hlavy. Musím ale říct, že je statečná a neoplácí. Začíná jen před ním utíkat.

16/365

-Toničko, a kdo jednou bude tvůj ženich?
-No přece máma

Tonička si dnes celý den moc hezky hrála, asi si užívala samoty. Stavěla koleje, nějaká jí tam nepasovala, tak prohlásila, že má špatný úhel. Špatný úhel? Ptám se udiveně. A ona No, úhel pohledu. Tak já vážně nevím, kde na to přišla.
Fáčko se dnes asi 4krát pokadil, hrál si na písku, říkal baf a že kravička dělá bú. A pak také ke mně celý od písku přišel a začal mi pusou prdět na obličej a muchlat mi vlasy a já byla najednou tak šťastná, že mám zdravé a spokojené dítě. To jsou takové ty prachavé okamžiky štěstí, které jsou za odměnu...

15/365

Návštěvní den.
Tonička s Rozárkou si hrály přesně v duchu Líného rodiče. Ony za dveřmi v obýváku (odkud byl slyšet jen smích a spokojený jekot) a my s M. a Amálkou v kuchyni si u čaje a bábovky. A Fáčko spal. Idyla. Ve 4 hodiny se nám návštěvy vystřídaly a přišlo k nám 3 měsíční mimi a 2letá holčička. Pekly jsme buřty, F snědl celou dávku krupičky a dováděl se ségrou na klouzačce. Tató - traktor

Lodí po jezeře

Výlet na Stanserhorn

 Čekáme na zubačku. Toní vyhlíží ty zuby.

 Nádherná patrová lanovka. Horní patro otevřené. Takové jsem měla obavy, že jsem kvůli tomu v noci špatně spala. Ale ukázalo se, že Švýcaři neponechali nic náhodě a i bez stropu nad hlavou jsem se cítila bezpečně.

Fanánek vyčerpán. A já též.

Jěště Švýcarsko

14/365

Dneska nám Toní vylepšila fasádu, když na ni razítkem natiskla asi 15 broučků.
Hláška dne - Toní, vyprávěj nám pohádku. T- kdepak já sem  ňáká máma ?!?
Fanánek miluje klouzačku, už se klouže i na bříšku hlavou dolů. Docela nebezpečné, ale stále lepší, než když po klouzačce chodil neohroženě dolů. To jsem měla vážně strach.

13/365

Děti si v dnešní den přály jet na kuličky do Ikea, s čímž nemám problém, takže se jelo. Ovšem rozdíl je toulat se tam s dvěma dětmi a toulat se s pěti. Ale zase už jsou někteří starší a rozumnější. Celá návštěva velké rodiny byla pro mne velmi poučná. Se čtyřmi dětmi není nikdy ticho, stále má někdo hlad nebo něco chce, neustále se někdo pošťuchuje a domlouvá. Ale zároveň nikdy není nuda, je stále veselo a nemusíme se bát vlka.
Tonička mi řekla, že jsem žena a táta je muž. Mám radost, že to má v hlavě srovnané. Načež mi řekla, že jsem krásná, táta opáčil, že je krásnější a ona že ne, že maminka. Opět píši, jsem ráda, že to má v hlavě srovnané :)

Toničce se splnil sen

A šla za družičku. Asi půl roku jsme o tom mluvili a vygradovalo to na dovolené, kde stále chtěla dopodrobna vyprávět o naší svatbě. Ten den pojala skutečně velmi zodpovědně. Nestyděla se a šla v průvodu, nechala se sáhodlouze fotit, nevěstě nosila vlečku. A vše zakončila v 11 večer pod stolem, kde usnula.

8-12/365

Je toho tolik, nestíhám ani zapisovat. Vše jsme připravovali na velkou návštevu 7 lidiček ze Slovače. V pátek ráno náš dům zaplnila kopa dětí a bylo to príma. Koupali jsme se, pekli buřty, slavili pětašedesátiny, pokochali se Prahou... Tonička měla malou odřeninu, ale z ní velký zážitek, protože jí ji hned pan doktor na návštěvě zalepil, načež ona prohlásila, že jí tam dal nápěstí. Pak měla hlášku Propáníčka, my sme zapomněli na pout (je až za týden) atd. atd. Fanánek se na mši v katedrále děsně pokadil, protože křičel jako pavián, musela jsem přebalovat před Vítem. A tak náš rozmilý běhal mezi turisty napůl nahatý a náležitě si to užil. Btw. Praha - je mi to děsně líto, ale fakt se moc  Češi ve službách  k návštěvníkům nechovají vůbec hezky. A je jedno zda k našincům nebo cizincům. Měla jsem nepříjemný incident v kavárně, kam jsem si dovolila zajít s Toní na WC a nevšimla si pidicedule u pokladny, že za to chtějí 23 Kč. Tak mě tam kavárník naháněl po Nerudovce, jako bych tam kradla. Ale to nebylo jediné. Horší je, že to není o tom, že bychom měli smůlu na lidi. Další skupinka tvrdila totéž - nenarazili na jediného příjemného člověka...Ach jó. Proč musíme pořád tak zaostávat? Přece být alespoň trochu příjemný vůbec nic nestojí.