Dárečky

Lituji mojí milou sestru. Má narozeniny těsně před Vánoci. Ale nic to není ještě proti mojí mamince. Ta je má 29. února. K dokreslení té smůly ještě nutno podotknout, že se jmenuje Eva...
Letos je obdaruji dárky, které jsem sama vyrobila. Doufám, že je potěší stejně tak, jako mě těšila jejich výroba.
http://www.craftinessisnotoptional.com/search?updated-max=2011-12-05T00:01:00-08:00&max-results=7

Krásný zbytek adventu všem!!!

Pečeme

Ještě že mám takového skřítka pomocníka! Už má i vlastní vál i s válečkem.

Velký DaZa den

Jediné prodejní foto z našeho úspěšného dne. Já nevím, že jsme se nenechaly zvěčnit. Jednou by se to mohlo dražit v aukční síni Sotheby´s.

Čelenka k taštičce

Rošťáci

Tak co myslíte, kterého z nich mám na mysli???

Tak nějak to v těchto dnech cítím...

U této písně se mi vždy svírá srdce. Nádherný hlas Marty Kubišové a slova, nad kterými pro jejich pravdu nejde jen tak mávnout rukou.
Právě v těchto dnech chci vyjádřit velké díky člověku, který tu naši zdivočelou zemi miloval a díky kterému můžu žít ve svobodě. Já si jí velmi vážím.
Díky, Pane Prezidente...

Paráda pro business baby boy

Další z počinů pro DaZu. Pokud se nám to nepodaří prodat, bude tady za právničku Bětka!

Taštičky a sponkovníky

Další výrobky pro DaZu. Taštičky na bačkůrky, svačinku a jiné nezbytnosti. Na sponkovníky připneme sponečky-jak jinak- a úplně dole do kapsičky schováme i gumičky. Pro nás, jako holky culíkaté, naprostá nezbytnost.

Před a po - 1.díl

Před

Po

Před

Po

Po

První velká změna na našem chateau.Z Popelky se vyklubala krasná princezna. No, krásná. Zatím asi jen princezna, co snad do krásy vyroste. Všechno nemůže být hned.

Pastelkovníky

Výrobky pro DaZu. Může být?

Malá pomocnice

Stráááášně ji baví mi pomáhat. Přesýpá, míchá, matlá, vysypává... A mně ten úklid za možnost mezitím připravit večeři zatím stojí. Toninko, užij si to vaření, protože dokud nemusíš, tak je to vážně zábavné.

Tutu

Naše Antonie navštěvuje hodiny tance u ruské paní učitelky. Je z toho nadšená, tedy myslím Tonča, a možná že i paní učitelka, protože ji oslovuje Tóňo. A to je další varianta jména, na kterou jsme zatím nepřišli. Toninka hned pochopila, že ty hodiny jsou výjimečnou záležitostí, protože tam chce chodit zásadně jen v šatech. Tak abychom každou hodinu nevypadaly stejně, vytvořila jsem jí ze staré záclony pravou nefalšovanou TUTU.

http://www.cutoutandkeep.net/projects/tutu_tutorial
S tutu jsme hned první hodinu oslavily úspěch. Všechny maminky přítomných chlapců si jen povzdechly. Protože oni choděj v teplácích :) Jsem šťastná,že mám holčičku...

Domek

Tak konečně jsem se odhodlala a vkládám fotku našeho chateau. Čeká nás spousta práce, za to ale i možnost proměn alá PŘED a PO...

Jímá mě chvílemi hrůza, když si představím, co nám asi tak nový domov uchystá. Snažím se to brát jako výzvu. Poznám něco nového, jinak třeba uvidím lidi, kteří nás obklopují.  Ale nejvíce se asi dozvím o sobě.Tak doufám, že ta seznamka nebude zase až tak špatná...

Konečně

Už učešeme dva culíčky. Máme doma holčičku, juchů!

Nová spolubydlící

Nemám ráda kočky. A takhle to dopadlo. Ach jo...Naďo!!!

V produkčních zahradách Pražského hradu. Otevřeny jsou pouze jedenkrát v roce. Nahlédli jsme do zákulisí provozu našeho sídla. Přišli jsme přístupovou cestou, po které kráčí do práce každý den pan prezident, ochutnali jsme med od VIP včelek z Masarykova úlu, z dáli shlédli vilu pana prezidenta, pokochali se pohledem na bezjedinehoplevele zeleninovou  zahradu, prošli obrovskými skleníky s květinami  i kolem rybníčku s kapry přes sad zase zpátky. Stálo to za tu frontu, nádherné odpoledne!

V jižních Čechách

 

Bylo nám krásně. Tonča si užívala, jelikož ji teď miminka děsně berou. Podnikly (ano, samé ženy) jsme výlet do ZOO v Hluboké nad Vltavou, kde nás nejvíce zaujal jeden drzý potkan. Také jsme uvedly do provozu DaZu... o tom ale snad někdy více. Děkujeme moc našim hostitelům a tímto je srdečně zdravíme!!!

Pouť 2011

23. srpna 2011

Stali jsme se majiteli nového panství...
Narodil se nám nový kamarád Antonín...
Po dvou letech SAMA v Praze - myšleno bez dítěte a část dne i bez manžela...
A ještě...
A moje postřehy?
Vedro, svoboda a lidi, co se nedokaží omluvit. V jednom dni celkem třikrát. Na paní čekalo v advokatní kanceláři pět hlav doboru půlhodinu marně a marně čekalo i na omluvu. Číšník ve Slavii do ledové kávy naservíroval sice domací,ale zkyslou šlehačku. Donesl  novou, tak co bychom více chtěli,že? Švarný jinoch mi vrazil do zkušební kabinky. Nebyla jsem naštěstí v nedbalkách. A on zase nebyl slušný - ani necekl. Tak si říkám, že pro to jedno obyčejné slovíčko by nebyli ti lidé o nic slabší...
Naštěstí hrdinný kamarád Zdenda mě vysvobodil od průšvihu na katastru... Slibuju, že už si tu kreditku konečně pořídím.

Moje tvoření

Šatky jsem ušila ze starého závěsu. Bohužel tkanina se hodně trhá, sluníčko udělalo své. Šátek, taška i deka je podle Bellet.Té a pak ještě Marcelce a Ježíškovi děkuji, že jsem začala šít. Moc mě to baví. Konečně mám co psát do kolonky koníček.

V Krušných horách...

...je počasí opravdu krušné.Ale nutno podotknout, že na tu bídu tohoto léta to ještě šlo.
Letos jsme s sebou vzali kromě dcery i kola. A pár kilometrů jsme skutečně najeli. Moc krásná trasa z Přebuzu na Jelení a dále po českoněmeckých hranicích na Bublavu a stoupákem opět na Přebuz.
Příjemné odpoledne jsme strávili u mého bratránka Peti a jeho rodinky. Peťa je o rok starší a když jsme jako malí jezdívávali k babičce, tak on nám velel. A my (samé holky) ho poslouchaly. To byly časy...Zahradní domeček s opravdickýma kamínkama, kde jsme se pokoušeli něco uvařit (jednou jsme málem použili zázračnou vodu dovezenou pro babičku až z Lurd - maminky včas zasáhly), velká bitva s plody pámelníku (a strejda nevýchovně hrst kuliček spolkl a my ho chodili pozorovat, jestli už umřel), sobotní táboráky, kdy jsme vždycky k buřtům pili teplý čaj z malých kytkovaných porcelánových hrníčků (do teď ten čaj k buřtům miluju), sestřenice Evička zaseknutá v okýnku vedoucím na střechu (ty roztržené elasťáky jsem jí vlastoručně zašila), vajíčka velikonočního zajíčka roztroušená po celé zahradě, houpačka na stromě, babiččina coca-cola.... a móře lásky...
Ale zpět k Péťovi. Bydlí na kopci na samotě, má ženu Míšu, dcerku Aničku, malé hospodářství, velký les a hlavně traktory. Toninka se na jednom svezla a byl to pro ní obrovský zážitek. A pak i viděla opravdické kravičky. Ty byly úžasné a to nejenom proto,že se jmenovaly Tonička a Hermína,ale proto, že se krásně k sobě měly a dováděly jako malé děti...