Podruhé

Letošní perníkový je už o poznání vydařenější než loňský. Bude ale vystaven většímu náporu. Faník je náš demolition man. Toninka před rokem byla ještě taková děťátková. Teď je to víc slečinka (včetně některých manýrů).

Dečka na stůl

Z košil po babičce. Naučila jsem se lem!

Letos jedem v puntících

140/365

Vánoce 2013

139/365

Nadešel čas. Krabice s ozdobami. Toní nám vydekorovala celý dům. Vánočka upečena, salát dochucen, dárky zabaleny. Zbývá otevřít poslední okénko v kalendáři.

129-138/365

Fotograficky.

 Píšeme dopis Ježíškovi.

 Po koupání si Faník vždy sedne na stoličku a čeká, až ho vyfénuju. To má moc rád.

 Tradiční pečení perníčků na náš betlém.

Toniččina galerie. Na památku. Už jsem ji sundala a zaarchivovala.

127,128/365

NANDA

FANDA

Já ho žeru...

117-126/365

V prosinci se toho mnoho stalo a já nestíhám zapisovat. A tak se  mi ty milé kapičky obyčejného štěstí nedaří zachycovat a já je tak zdatně zapomínám. Přesto si myslím, že v mém podvědomí jsou pevně zapsány, abych jednou v těžkých chvílích (představuji si třeba Tonči pubertu) měla z čeho čerpat.
Vě školce. Fanda, Toní i já. Vééélká změna a srážka s realitou. Bolí to. Pět let jsem si žila klidně ve vakuu.
Mikuláš v klidu. Absolvovali jsme setkání s ním u sv. Markéty. Toní neměla žádný problém. Ani se nedivím. Vše proběhlo velmi jemně.
Nemocná Toní. Držela obdivuhodně dlouho. Naposledy nemocná zde.
Stále, stále,stále něco maluje. Udělala pokrok, její postavičky jsou již plné detailů a dokonce jsou usazeny v prostoru... A když stříhá, tak děsně u toho kroutí jazykem. Prostě střihá celým tělem.
Jedna holčička ve školce pláče po mamince. Faník se domnívá, že když ona volá mámu, tak že jsem to já. Zahájil tedy proti ní válečné tažení. Snad vše skončí podepsáním mírové smlouvy.

116/365

Prosím, prosím, pěkně koukám,
a co jíte bude škoda,
holka modrooká nesedávej tam.
Maminko, dáš mi kajé?

114-115/365

Faník nejspíše trpí syndromem bílého pláště. Byla jsem u lékaře jen pro nějaký papír. Fanda rychle pochopil, že tam není pro něj bezpečné prostředí (asi si ještě čerstvě pamatuje svoji návštěvu se včeličkou) a stále mě táhnul pryč. Ani na dotazy ohledně traktoru nereagoval. Tonička se rozhodla, že až vyroste, tak bude policajtem. A nebo sanitkou. Mimochodem tento seriál se u ní stal velmi oblíbeným a na poslední díl s námi koukal i Fáčko, který byl úúúplně fertig z množství blikacích sanitek. Fakt family friendly pořad. Díky ČT!

113/365

Dnes jsme absolvovali dvojitou oslavu narozenin. 2 roky Klárka a 4 roky Mireček. Děti si spokojeně hrály. Já ale musela s nimi, protože Fáčko má teď silně maminkovské období - musím jezdit s traktorem, prohlížet si bagr, stavět lego... a hoch stále bedlivě pozoruje, jestli náhodou neberu kramle a dostatečně si hraji. Takže prima párty to byla. Maminky si docela pokecaly. V jednu chvíli se dětské osazenstvo rozdělilo na dvě části. Holčičí a klučičí.  Ta první grupa si hrála, že mají v bříšku miminko a jako že se narodí a ta druhá grupa jezdila s auty. Co se v mládí naučíš....

107-112/365

Přesunuli jsme se od babičky s babičkou domů. Táta se nám konečně vrátil aus Frankfurt a přivezl nám mnoho krásného. Obdržela jsem 3 trička. Díky, šéfe.
Fanánek rozšířil svůj slovní repertoár na bagr (to nelze popsat, jak to on říká, zní to nějak jakoby dánsky), krokodýl (kroko). Toničku chytla (nezávisle na Vánocích) příprava dárků. Každému v okolí kreslí obrázek, pak jej poskládá a já jej pak musím omotat mašličkou. Přichystala si k tomu i speciélní tašku, která se již dosti plní. Večer těžko usíná - dlouho ji trvá,než se zklidní. Nejdřív ji čte pohádku táta, pak jdu povídat já tu jednu jedinou,kterou umím (Karkulku) a pak vypráví ještě ona o Budulínkovi (tu má naposlouchanou z CD a umí ji slovo od slova. I tu část, jak babička uřízne lištičkám hlavu).

1 rok a půl

Nemužu uvěřit, ale je to tak. Náš chlapeček už je táákle veliký. Mám pocit, že je s námi celý život. Přibližná rekapitulace toho, co již umí.
Čůrat do záchoda, rychle dupat nožkama, (vy)lézt kamkoli, kdykoli, ale hlavně imrvére. Pár slovíček. Cokoli zopakovat (ale neidentifikovatelně). Malovat. Rozesmát své okolí. A taky vynervovat :). Šmajchlovat se. Líbá klidně i prodavačku v obchodě (to nejsem nadšená, ale když si něco umane, nejde mu zabrátnit. Bejček). Házet toaleťák do WC. Někdy i jiné věci. ...  ...   ...
Přidávám song, který mu s oblibou občas prozpěvuje dědeček.

http://www.youtube.com/watch?v=ofgAMzuxAT4

Obzvlášť druhá sloka stojí za to.

103-106/365

Lampiónový průvod ( jeden lampion shořel hned na začátku, druhý celou dobu nesla babička), návštěva u zubaře ( Fáčko zavřel pusu, ale pak klasicky - když uviděl bílý plášť- začal řvát, což u zubaře se velmi hodilo), návštěva u milované Za s rodinou (miluju to její podkroví. A Toní miluje Barču. Šla Nanynka do zelí předváděla ještě v 11 večer) a dneska další návštěva. Tentokráte u nás. To si žijou matky na mateřské, co?

94-102/365

Dlouho jsem nic nepsala, dokonce jsem promeškala stý den mého deníku. Po dlóuhé době je Faník mírně nemocný - má rýmu.  Jak ji dlouho neměl, tak zapomněl smrkat a teď ji horkotěžko z něj dostáváme. Pár dní jsem si vyzkoušela být s dětmi sama. No, matka samoživitelka bych být nechtěla, to se přiznám rovnou. Ale děti byly zrovna docela príma. Měli jsme velkou dětskou návštěvu. Absolvovali jsme i Svatomartinský průvod se světýlky. Škoda, že jsem neměla s sebou foťák.

92,93/365

Moc jsem se těšila, až Toní objeví pod polštářem minci od zoubečkové víly. Ale přišlo zklamaní. Moje i její. Ona si představovala minci čokoládovou a já si představovala, jak spolu za její minci půjdem něco koupit. Ani jedno nám nevyšlo. Fanda dnes obohatil svoji slovní zásobu- začal říkat tygr. Poměrně úspěšně. Zajímavé, téměř o tomto zvířeti nediskutujeme (narozdíl od krav a pejsků). Také dnes absolvoval 18ti měsíční prohlídku. Ořval to parádně. Začal při vážení, pokračoval při měření obvodu hlavy a dále výšky. Poslech mu také moc nepřidal, no, a včelička do nožky byla taková třešínka na dortu. 83cm, 10800g.

89-91/365

Na houpačce na dětském hřišti:

T: Lítám jako ták!
Já: Jako Pták, PPPták.
T: Hm...
začínám se houpat také
T: Lítáme jako táci, viď ! Já sem datel.

Takže toliko naše logopedická náprava. A k tomu dnes večer:

Maminko, já chci cintron. Ne, pomelanč.
...

Velkou novinku máme. Tonička má o zoubek méně. Jednička vlevo dole. Sama si ho vyškubla a to následujícím způsobem. Otevírala plastovou lahev s výklopným víkem. A asi to víčko nějak šikovně zasekla o zoubek a ten letěl. Taková škoda. Uplně zdravej, bílej, krásnej. A další škoda je, že jsem ho někde vytratila. Tak Toní nakreslila obrázek se zoubkem a s otevřenou pusinkou a dala si ho pod polštář. Netrpělivě očekává zoubečkovou vílu.

86-88/365

S chladnějším počasím se začínáme přiodívat. Fanánek pobíhá po bytě v punčocháčích, které ještě vloni nosila Toní. Obecně se mi děti v punčoškách děsně líbí - jak mají obeplé nožičky i plínu... Ale můj bodyguard je v nich jasně nejkrásnější. A když je ke všemu ještě tak enteligentní! Kupříkladu včera šel vyhodit papír do tříděného odpadu. Sám od sebe. To zase Tonička má poslední dobou vážné téma - smrt.
-Mami, a umřu dneska nebo až zejtra?
Do toho ten Benoušek...Ale bere to jako fakt, jen si chce o tom povídat.

85/365

Po šestnácti letech nás navždy opustil náš Benoušek. Stihl odejít o pár dní dříve, než bylo v plánu. A jsem tomu ráda. Z víkendu mám ještě poslední fotku s ním a s Fanouškem. Byl to jen pes, ale přesto... polovinu mého života k nám patřil.

76-84/365

Dlouho jsem nic nepsala. Ale jsme stále někde v luftu. Pár dní jsme pobývali u Zuzky v Ústí, resp. Valtířově. Měli jsme štěstí na počasí, a tak jsme podnikali výlety. Do Tisských skal a na Větruši. O víkendu jsme se přesunuli k babi a dědovi. Celou sobotu jsme moštovali, v neděli se ulejvali (tak jak se to má) a v pondělí ořezávali jasan. U všeho nám děti zdatně asistovaly. Byla s nimi vážně sranda, ale ty výroky okamžitě zapomínám. Fanánek mě včera docela odrovnal- vytáhl z myčky všechny umyté talíře, pěkně si je srovnal na sebe a pak mi je podával a já je musela hned uklízet. Byl velmi opatrný, nic nerozbil, ale to tak je vlastně vždycky. Tonička dneska slavnostně vyhodila dudláka do popelnice. Byla v pohodě celý den, teď večer to na ni ale padlo. Má to vážně těžké, ale už to dál nešlo, je velká. Usnula u pohádky. Tak uvidíme zítra...

Krámek u Patrika

Tak Macku, to je on! Úplně obyčejné potraviny ve šmrncovním hávu. Maskrosů tam viselo asi deset. Retro fotky na stěnách jsou zaměstnanci nebo lidé nejrůznějších profesí, kteří pomáhali krámek uvést do chodu. Otevřeno celý den každý den. Zelenina a ovoce první třídy, časopisy a noviny nejrůznější . No, nebyla jsem schopna slova. Prostě když se chce, tak to jde. A to i v malém zapadákově (Pernink odpustí, ale také z jednoho obdobného pocházím, ale takovýto obchůdek tam skutečně nemáme :) Myslím, Macku, že to je skvělá inspirace pro tebe tam k vám, když se tam teď uvolnilo...

71-75/365

Tradiční októbrfest tentokráte v Krušných horách. Počasí nám přálo a my se měli báječně. Obzvláště v sobotu na výletě z Abertam na Rýžovnu. Toní s Jendou nás celou cestu chránili před loupeživými rytíři (ty klacky jsou meče) a plánovali, jak s nimi naloží. Docela krvák vám povím. Kde se to v nich bere? - Já ho podržím a ty mu vypíchneš voko (nebo uřízneš hlavu) apod. Jinak v Perninku je skvělý obchůdek, ale o tom bude pojednávat samostatný příspěvek, protože to byl pro mě asi nej zážitek.

Podzim za oknem

Podle všeho se nám příští rok podzimní výhled podstatně změní. Tak pár fotek na památku. Škoda jen, že jsem předem neuklidila. Takhle si je za rámeček asi nedám...

U Večerníčka

Opět trocha háčkování

Košíček na sponky do koupelny. Již je zaplněn. Potřebuji další a větší!

70/365

11 let pospolu. Oslavili jsme to ve fast foodu. Já jsem spokojená, nemusela jsem vařit a děti si užily na klouzačce. Jak se časy mění. Když jsme spolu začali chodit, dostávala jsem každý měsíc nějaký dáreček, nejčastěji hand made. Jednou dokonce i ušité srdíčko. Ze starých trenek :) Byl a je neskonale roztomilý...

Foto z jara před svatbou.

69/365

Typická průměrná americká rodina. Děti DIY, pes půjčený.