168-175/365

Ostříhala jsem Toničku!!!
Poprvé v životě jsem někoho stříhala a hned je to vlastní céra.
Podle tohoto návodu.
Dopadlo to sice kratší, než jsem očekávala, ale nakonec né vůbec špatně. Přidám časem foto. Toní pak o sobě prohlásila, že vypadá jako prase. Tak nevím... Ja jsem ale spokojená. A tímto výkonem jsem ušetřila cca 200 Kč.
Faník začal říkat ano a ne. A to ano říká ohromně roztomile. Poprvé tak prohlásil, když jsem se ho jen tak řečnicky otázala, jestli půjdem kojit. ANO. Byla jsem úplně dojatá. Teď ho samozřejmě mučim, stále se ho ptám tak,aby mi ano odpovídal, protože se  toho nemůžu stále dostatečně naposlouchat.

155-167/365

Náš foťák už pomalu leží na márách. A jelikož nefotím,tak ani nebloguji. Věčná škoda. Chodíme všichni do školky. Faník to tam zvládá moc dobře. Dokonce když jsme šli do atelieru, zapomněli jsme vzít s sebou kalíšky na barvy. Jediný,kdo si toho všimnul, byl Fáčko, který hned vlezl do skříně (říkala jsem si,že tam asi chce najít nějakou dobrotu) a ty kalíšky vytáhl a odnesl Monice. Tonička stále tančí v baletkových šatech a vymýšlí představení. Dny strašně rychle letí...

154/365

Zpět v pracovním procesu. A hned tu máme jobovku.
Naštěstí děti docela jdou. Fáčko ve školce funguje poměrně slušně. O Toní ani nevím.
Ale je to frmol. Přijít domů, uvařit večeři i  oběd na další den.
Ale co je jednoznačně nejtěžší, je to vstávání. Ja to prostě neumím.

PF 2014