Letos jsme s sebou vzali kromě dcery i kola. A pár kilometrů jsme skutečně najeli. Moc krásná trasa z Přebuzu na Jelení a dále po českoněmeckých hranicích na Bublavu a stoupákem opět na Přebuz.
Příjemné odpoledne jsme strávili u mého bratránka Peti a jeho rodinky. Peťa je o rok starší a když jsme jako malí jezdívávali k babičce, tak on nám velel. A my (samé holky) ho poslouchaly. To byly časy...Zahradní domeček s opravdickýma kamínkama, kde jsme se pokoušeli něco uvařit (jednou jsme málem použili zázračnou vodu dovezenou pro babičku až z Lurd - maminky včas zasáhly), velká bitva s plody pámelníku (a strejda nevýchovně hrst kuliček spolkl a my ho chodili pozorovat, jestli už umřel), sobotní táboráky, kdy jsme vždycky k buřtům pili teplý čaj z malých kytkovaných porcelánových hrníčků (do teď ten čaj k buřtům miluju), sestřenice Evička zaseknutá v okýnku vedoucím na střechu (ty roztržené elasťáky jsem jí vlastoručně zašila), vajíčka velikonočního zajíčka roztroušená po celé zahradě, houpačka na stromě, babiččina coca-cola.... a móře lásky...
Ale zpět k Péťovi. Bydlí na kopci na samotě, má ženu Míšu, dcerku Aničku, malé hospodářství, velký les a hlavně traktory. Toninka se na jednom svezla a byl to pro ní obrovský zážitek. A pak i viděla opravdické kravičky. Ty byly úžasné a to nejenom proto,že se jmenovaly Tonička a Hermína,ale proto, že se krásně k sobě měly a dováděly jako malé děti...
Žádné komentáře:
Okomentovat