Toninky první! Všichni jsme to děsně prožívali. Toninka pilně nacvičovala, doma stále a stále zpívala a breptala, moc jsme jí sice nerozumněli, ale na besídce se vše osvětlilo. Větu typu
vrabec vrabce štíp nebo
čáry máry čaruje jsem opravdu neměla šanci rozluštit. Ondra obdaroval Toničku kytičkou a Toní zase paní učitelky. A já musím říct, že chvílemi jsem byla normálně dojatá, jaká už je velká a samostatná. Jsem děsná, já vím...
Vzpomínám si na Bači první samostatnou besídku... ještě že byla v hledišti tma, páč jsem brečela jak želva.
OdpovědětVymazatNo a představ si, že letos jsme na besídku do školky dorazili (jen my rodiče + Bětka) pozdě tak, že jsme Barču neviděli. Naštěstí to nezaznamenala. Uf. Hádej, kdo přišel pozdě z práce!!! To se nesmí opakovat.