8-12/365

Je toho tolik, nestíhám ani zapisovat. Vše jsme připravovali na velkou návštevu 7 lidiček ze Slovače. V pátek ráno náš dům zaplnila kopa dětí a bylo to príma. Koupali jsme se, pekli buřty, slavili pětašedesátiny, pokochali se Prahou... Tonička měla malou odřeninu, ale z ní velký zážitek, protože jí ji hned pan doktor na návštěvě zalepil, načež ona prohlásila, že jí tam dal nápěstí. Pak měla hlášku Propáníčka, my sme zapomněli na pout (je až za týden) atd. atd. Fanánek se na mši v katedrále děsně pokadil, protože křičel jako pavián, musela jsem přebalovat před Vítem. A tak náš rozmilý běhal mezi turisty napůl nahatý a náležitě si to užil. Btw. Praha - je mi to děsně líto, ale fakt se moc  Češi ve službách  k návštěvníkům nechovají vůbec hezky. A je jedno zda k našincům nebo cizincům. Měla jsem nepříjemný incident v kavárně, kam jsem si dovolila zajít s Toní na WC a nevšimla si pidicedule u pokladny, že za to chtějí 23 Kč. Tak mě tam kavárník naháněl po Nerudovce, jako bych tam kradla. Ale to nebylo jediné. Horší je, že to není o tom, že bychom měli smůlu na lidi. Další skupinka tvrdila totéž - nenarazili na jediného příjemného člověka...Ach jó. Proč musíme pořád tak zaostávat? Přece být alespoň trochu příjemný vůbec nic nestojí.